verik623

sobota 3. listopadu 2007

Pro zasmání :op

"Pane doktore, někteří lékaři předepíší léky třeba na zápal plic a pacient potom zemře na něco úplně jiného. To se Vám nestane, že?"
"Nemějte strach. Když Vám JÁ předepíšu léky na zápal plic, tak zemřete na zápal plic!"

*************************************
Učitel povídá mamince jednoho žáka na třídních schůzkách:
"Paní, o Vašem synovi mohu říci alespoň jednu dobrou věc."
"A co to je, pane učiteli?"
"No, podle toho, jaké má známky, docela určitě neopisuje a nedělá si taháky."
****************************************
Učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: "Co jsem to nakreslila?"
Přihlásí se Oganesjan:
"Prdel."
Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí:
"Proč jste paní učitelku dohnali k slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?"
*****************************************
Přijde Pepíček ze školy a říká:
"Mami, dneska jsem se jediný z celé třídy přihlásil!"
"No to je pěkné," říká maminka, "a na co se paní učitelka ptala?"
"Kdo rozbil okno na chodbě."
*****************************************
Jedou policajti v autě lesem, oblížejí si svůj rajón. Najednou vidí na stromě oběšence.
"Sakra to bude zas práce a papírů.... A přitom, kdyby visel támhle o šest stromů vedle, tak by to už nespadalo do našeho rajónu...."
No, co si budeme povídat, nakonec ho odříznou a přivážou o těch pár desítek metrů vedle.
Jedou policajti z vedlejšího rajónu, obhlížejí si svůj rajón. Najednou vidí na stromě oběšence.
"Člověče ČUM na to!!! VON SE VRÁTIL!!!!"
************

Moje šetřiče obrazovky ke stažení zdarma...

Dlouho jsem hledala program, který umí vyrobit 3D šetřič obrazovky za použití obrázků, které budu chtít...
Konečně se to povedlo...výsledky můžete posoudit sami...

Šetřič 1.

ke stažení na této adrese http://rapidshare.com/files/67099181/1_setup.exe

Šetřič 2.

ke stažení na této adrese http://rapi dshare.com/files/67099794/2_setup.exe

Šetřič 6.

ke stažení na této adrese http://rapidshare.com/files/67104426/6_setup.exe

Tím číslováním se nenechte zmýlit...vybrala jsem jen některé a abych to nakonec nepopletla, tak jsem musela nechat původní čísla :op

První tři z vás, kteří mi pošlou čtyři obrázky ve formátu jpg a ve tvaru čtverce(jinak vyjdou šišatý) na mail verik623@seznam.cz , dostanou vyrobený spořič obrazovky na přání...

středa 31. října 2007

Dollmaker 2

Tak takovéhle dollsky á Halloween si můžete vyrobit tady.

Byl jsem tu už dřív...

Paní D. N. z Prahy se svěřuje: „Když moje dcera začala mluvit, často opakovala: ,Letadlo padá, letadlo padá!‛ a úzkostně ukazovala ručičkou k obloze. Bylo to divné. Letadlo samozřejmě mohla vidět, ale jak ji napadlo, že se může zřítit, bylo záhadou. Uvědomila jsem si, že může jít o odezvu minulého života. Nechala jsem dceru vyšetřit senzibilem, schopným uvádět lidi do hypnotického spánku a provádět je minulými životy. To, co dcera vyprávěla, bylo bezesporu zajímavé. Žila prý ve starém Egyptě i v Arábii. V minulém století byla na světě dokonce dvakrát. Jednou jako měšťanská žena, později byla hudebním skladatelem. Na počátku našeho století se zrodila jako tanečnice a zpěvačka. Poslední obraz, který jí utkvěl v podvědomí, byla tvář mladé dívky zalitá krví. Možná, že se opravdu jednalo o leteckou katastrofu. Jisté je pouze to, že si hudební nadání z minulosti přinesla i do tohoto života. Má silný vztah k tanci a ke zpěvu.“ Podobný zážitek se svými dětmi zaznamenal Ivo Pinkas ze Žabně. Jeho syn Tomáš měl utkvělou představu, že byl v minulém životě vojákem, zabili ho v boji a nyní se znovu narodil.

Druhý syn Jakub používal často k pojmenování věcí okolo sebe slova z jakéhosi cizího, zřejmě asijského jazyka a tvrdil, že měl sestru.

Těsně po Vánocích roku 1889 byl český vyšší vojenský hodnostář přeložen do posádky v jižní Dalmácii. Spolu s ním cestovala i jeho čtrnáctiletá neteř. Děvče trpělo anémií a plicní chorobou a lékaři usoudili, že pobyt u moře jí prospěje. Po několika měsících se její stav výrazně zlepšil. V té době dostal strýc pozvání k starému příteli do Dubrovníku. Když připluli do města, neteř měla silný pocit, že zde již byla. Velmi dobře poznávala jednotlivé ulice, náměstí i starý palác. A také dům, v němž bydlel jejich hostitel, jí připadal důvěrně známý. V noci se po krátkém spánku probudila, posadila se na posteli a jako v transu začala cosi vykřikovat italsky. Přitom se rychle snažila zabalit svou hračku a pár šatů a co nejrychleji uprchnout z domu. Strýc spolu s přítelem a jeho ženou dívku uchopili, odnesli ji zpět a snažili se ji udržet na posteli. Děvče neustále vykřikovalo italsky prosby o pomoc, i když předtím nikdy tímto jazykem nehovořilo. Vyděšený strýc rozpoznal několik slov: hoří, na loď, domy se řítí... Pak děvče náhle upadlo do hlubokého spánku. U snídaně si na epizodu vůbec nevzpomínalo. Zůstal v ní jen pocit, že se s ní třásla země, domy se řítily, všude šlehaly plameny a valil se dým...

Odpoledne se strýcův přítel chtěl pochlubit některými cennými relikviemi a malou sbírkou uměleckých předmětů. Mezi jinými zde byla i stará miniaturka ve slonové kosti, představující mladou krasavici. Děvče uchopilo tento medailónek do ruky a vzrušeně přiznalo, že tu milou tvář zná. Strýcův přítel řekl, že se jedná o jednu praprababičku, která v době benátské republiky zahynula i se svou malou dcerkou za hrozného zemětřesení a požáru právě v původní části jeho domu.

Reagovalo děvče na ozvěnu tohoto dávného utrpení, anebo de před dávnými časy žilo a návštěva známých míst v ní vyvolala vzpomínky zpoza brány smrti?

neděle 28. října 2007

V tom domě straší...

Jedním z nejtajemnějších je starý dům naproti zámku v Letohradu. Dnes je v něm restaurace U Hybšů. Bývalí i současní nájemníci se svorně shodují: „Zde zaručeně straší!“

„Když jsme se do tohoto domu před několika desítkami let nastěhovali,“ vzpomíná Marie Nekovářová, „byli jsme obyvateli nedalekého křídla zámku upozorněni, že se zde můžeme setkat s jevy nahánějícími strach. A nebylo to plané varování. Již krátce po našem příchodu jsme často slýchávali kroky neviditelné bytosti, jak přechází okolo nás. Dveře se samy otevíraly a zavíraly, maminka občas ve svém pokoji zahlédla podivného malého černého tvora s tváří staženou do příšerného šklebu. Pravdou je, že nikomu neublížil, ale setkání s ním nebylo příjemné a vždy nás naplnilo podivnými pocity. Stejně jako další projevy strašidel. V ložnici cosi ustavičně šustilo a škrábalo, závěs nad výklenkem se vlnil, přestože v místnosti nebyl průvan, a zpoza něj se ozývaly dlouhé utrápené vzdechy. Nejhůř na tom byl náš bratr Jaroslav. Jednou za čas, a to vždy v noci, když usnul, mu cosi začalo ohmatávat tělo od nohou až k hlavě a nakonec začalo Jardu škrtit. Sípěl, chroptěl, ani promluvit nemohl, natož volat o pomoc, jen zoufale třískal rukama na všechny strany. Když maminka zaslechla tento hluk, přišla se do pokoje podívat a rozsvítila. Sevření povolilo. To se opakovalo téměř každý měsíc. Pokoj byl několikrát vykropen svěcenou vodou, ale ani to nepomohlo.“

S útočícím duchem se zde setkal i rodinný přítel Arnošt Štěpánek. Jednou v létě hráli letohradští divadelní ochotníci na zámku Noc na Karlštejně. Arnošt Štěpánek se byl na hru podívat, představení se protáhlo a jemu ujel poslední vlak domů. Rád přijal nabídku, aby přespal v Jardově pokoji.

„Nevím, kolik času uplynulo od půlnoci, ale kuropění bylo ještě daleko. V sladkém spánku jsem najednou dostal několik pořádných švihanců, jako kdyby mě někdo silně uhodil přes hlavu kšiltovkou. Neviditelný útočník mě bil jak žito. Vyjekl jsem a posadil se, Jardova maminka mě zaslechla ve vedlejším pokoji a volala: ,Ani vám ta potvora nedá pokoj?’“

Pokusili jsme se vypátrat další podrobnosti. Strašení v tomto domě má zřejmě svůj původ v dávné minulosti. Budova se totiž rozkládá na území bývalého hřbitova. Ten byl před více než sto padesáti lety zrušen a na jeho místě byly postaveny byty pro zámecké služebnictvo. Nadpřirozené úkazy byly pozorovány mnohými z nájemníků, kteří se zde vystřídali, a strašení přispělo k tomu, že dům zůstal po řadu let neobýván. Ani jeho nynější majitelé nejsou ušetřeni projevů neznámých sil. „Kromě restaurace v patře jsme v přízemí zřídili prodejnu květin,“ říká Vlasta Hybšová, „a právě v jejích letitých prostorách s nádherně klenutými stropy až podezřele často dochází k pádu nejrůznějších předmětů. Tabule s nabídkou se zničehonic skácí k zemi. Manžel ji již několikrát velmi pevně zajistil, ale vždy to bylo marné. Duch, jako kdyby nás chtěl pozlobit, ji zase srazil. Večer lze zaslechnout pláč malého dítěte, přestože u nás ani v okolí žádné dítě není.“

Většinu obdobných projevů strašení mají prý na svědomí takzvaní řádící duchové. Jejich výskyt je znám po tisíciletí. Teprve od roku 1599 byl však tento jev podrobně zkoumán a od sklonku minulého století mu věnují pozornost i parapsychologové. Vědci se shodli na pojmu vracející se spontánní psychoenergie. Právě ta prý vyvolává jinými fyzikálními silami nezdůvodnitelné úkazy. Proč a za jakých podmínek se psychoenergie do určitých míst vrací a čím je její příliv vyvoláván, zůstává zatím záhadou. Případ strašidelného domu v Letohradu se dá vysvětlit desítkami pohřbených v jeho základech. A podobné kořeny měly i další případy.