Byl jsem tu už dřív...

Paní D. N. z Prahy se svěřuje: „Když moje dcera začala mluvit, často opakovala: ,Letadlo padá, letadlo padá!‛ a úz­kost­ně ukazovala ručičkou k obloze. Bylo to divné. Letadlo samozřejmě mohla vidět, ale jak ji napadlo, že se může zřítit, bylo záhadou. Uvědomila jsem si, že může jít o odezvu minulého života. Nechala jsem dceru vyšetřit senzibilem, schopným uvádět lidi do hypnotického spánku a provádět je minulými životy. To, co dcera vyprávěla, bylo bezesporu zajímavé. Žila prý ve starém Egyptě i v Arábii. V minulém století byla na světě dokonce dvakrát. Jednou jako měšťanská žena, později byla hudebním skladatelem. Na počátku našeho století se zrodila jako tanečnice a zpěvačka. Poslední obraz, který jí utkvěl v podvědomí, byla tvář mladé dívky zalitá krví. Možná, že se opravdu jednalo o leteckou katastrofu. Jisté je pouze to, že si hudební nadání z minulosti přinesla i do tohoto života. Má silný vztah k tanci a ke zpěvu.“ Podobný zážitek se svými dětmi zaznamenal Ivo Pinkas ze Žabně. Jeho syn Tomáš měl utkvělou představu, že byl v minulém životě vojákem, zabili ho v boji a nyní se znovu narodil.

Druhý syn Jakub používal často k pojmenování věcí okolo sebe slova z jakéhosi cizího, zřejmě asijského jazyka a tvrdil, že měl sestru.

Těsně po Vánocích roku 1889 byl český vyšší vojenský hodnostář přeložen do posádky v jižní Dalmácii. Spolu s ním cestovala i jeho čtrnáctiletá neteř. Děvče trpělo anémií a plicní chorobou a lékaři usoudili, že pobyt u moře jí prospěje. Po několika měsících se její stav výrazně zlepšil. V té době dostal strýc pozvání k starému příteli do Dubrovníku. Když připluli do města, neteř měla silný pocit, že zde již byla. Velmi dobře poznávala jednotlivé ulice, náměstí i starý palác. A také dům, v němž bydlel jejich hostitel, jí připadal důvěrně známý. V noci se po krátkém spánku probudila, posadila se na posteli a jako v transu začala cosi vykřikovat italsky. Přitom se rychle snažila zabalit svou hračku a pár šatů a co nejrychleji uprchnout z domu. Strýc spolu s přítelem a jeho ženou dívku uchopili, odnesli ji zpět a snažili se ji udržet na posteli. Děvče neustále vykřikovalo italsky prosby o pomoc, i když předtím nikdy tímto jazykem nehovořilo. Vyděšený strýc rozpoznal několik slov: hoří, na loď, domy se řítí... Pak děvče náhle upadlo do hlubokého spánku. U snídaně si na epizodu vůbec nevzpomí­nalo. Zůstal v ní jen pocit, že se s ní třásla země, domy se řítily, všude šlehaly plameny a valil se dým...

Odpoledne se strýcův přítel chtěl pochlubit některými cennými relikviemi a malou sbírkou uměleckých předmětů. Mezi jinými zde byla i stará miniaturka ve slonové kosti, představující mladou krasavici. Děvče uchopilo tento medailó­nek do ruky a vzrušeně přiznalo, že tu milou tvář zná. Strýcův přítel řekl, že se jedná o jednu praprababičku, která v době benátské republiky zahynula i se svou malou dcerkou za hrozného zemětřesení a požáru právě v původní části jeho domu.

Reagovalo děvče na ozvěnu tohoto dávného utrpení, anebo de před dávnými časy žilo a návštěva známých míst v ní vyvolala vzpomínky zpoza brány smrti?