V roce 1993 byl v Čechách jeden mladý Rom zahnán skupinkou výrostků do řeky. Chlapec neuměl plavat a v ledové vodě zahynul. Jeho bratr měl dvě následující noci sen, v němž se mu utonulý zjevil a tvrdil, že byl nejdříve silně udeřen klackem do hlavy a teprve potom shozen do řeky. Zároveň udal, kde se klacek i se stopami krve nachází. Této stopě ze záhrobí nebyla věnována žádná pozornost. Vyšetřující policisté se nešli podívat, zda na udaném místě je zbraň skutečně ukrytá, i když v případě nálezu by se zcela změnil charakter celého případu. Nejednalo by se totiž o klukovinu s tragickým koncem, ale o surovou vraždu.
Také neuvěřitelná událost, která se odehrála v Hřensku, naznačuje, že jedna ze tří zde zavražděných obětí se alespoň v podobě přízraku hlásí o spravedlnost a pokouší se přispět k odhalení vrahů.
Na počátku tohoto podivného případu byl šokující zážitek dvou žen z Prahy. Jedna již nežije, druhá, Ludmila Kubíčková, vzpomíná na onu noc dodnes s pohnutím v hlase: „Roku 1987 jsem se zúčastnila zájezdu do tehdejší NDR. První noc jsme přespali ještě na českém území v hotelu Mezní louka v Hřensku. Po večeři jsem byla poslední, kdo přišel do pokoje. Moje dvě spolucestující už spaly. Rozsvítila jsem lampičku u postele, šla zpět ke vchodu, zamkla dveře a zhasla hlavní světlo. Když jsem se chystala zhasnout i lampičku, podívala jsem se mimoděk ke dveřím a viděla v nich šedozelenou postavu muže, který měl místo hlavy lebku. Byla jsem tak unavená, že jsem se ani nelekla. Myslela jsem si, že se zde za války musela stát nějaká tragédie a to mé vidění je jejím odrazem. Lehla jsem si a kupodivu rychle usnula. Spala jsem opravdu dobře, ale má sousedka vůbec ne. Neustále se jí zdál sen, jak u stolu sedí mladý muž se světlovlasou dívkou a pak viděla pouze tělo téhož muže, jak leží na zemi, zatímco jeho uříznutá hlava je uložena vedle v krabici od margarínu. Tato noční vize se jí opakovaně vracela do snu. Ráno, když jsme si vzájemně svěřily, co jsme prožily, nám to nedalo a vyptávaly jsme se v recepci, zda se v hotelu nepřihodilo nějaké neštěstí. Zaměstnanec, kterého jsme oslovily, se sice velice lekl, ale popřel, že by o něčem takovém věděl.“
Jenže k brutálnímu zločinu na Mezní louce skutečně došlo. V době pobytu Ludmily Kubíčkové se o tom ovšem ještě nevědělo. Teprve později byly poblíž hotelu nalezeny kosterní zbytky tří mladých lidí. Hlavy dvou z obětí byly opravdu násilně odděleny od těla. Superprojekcí se podařilo zjistit totožnost, byli to dva muži a jedna dívka.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat