Dollmaker 2

Tak takovéhle dollsky á Halloween si můžete vyrobit tady.

Byl jsem tu už dřív...

Paní D. N. z Prahy se svěřuje: „Když moje dcera začala mluvit, často opakovala: ,Letadlo padá, letadlo padá!‛ a úz­kost­ně ukazovala ručičkou k obloze. Bylo to divné. Letadlo samozřejmě mohla vidět, ale jak ji napadlo, že se může zřítit, bylo záhadou. Uvědomila jsem si, že může jít o odezvu minulého života. Nechala jsem dceru vyšetřit senzibilem, schopným uvádět lidi do hypnotického spánku a provádět je minulými životy. To, co dcera vyprávěla, bylo bezesporu zajímavé. Žila prý ve starém Egyptě i v Arábii. V minulém století byla na světě dokonce dvakrát. Jednou jako měšťanská žena, později byla hudebním skladatelem. Na počátku našeho století se zrodila jako tanečnice a zpěvačka. Poslední obraz, který jí utkvěl v podvědomí, byla tvář mladé dívky zalitá krví. Možná, že se opravdu jednalo o leteckou katastrofu. Jisté je pouze to, že si hudební nadání z minulosti přinesla i do tohoto života. Má silný vztah k tanci a ke zpěvu.“ Podobný zážitek se svými dětmi zaznamenal Ivo Pinkas ze Žabně. Jeho syn Tomáš měl utkvělou představu, že byl v minulém životě vojákem, zabili ho v boji a nyní se znovu narodil.

Druhý syn Jakub používal často k pojmenování věcí okolo sebe slova z jakéhosi cizího, zřejmě asijského jazyka a tvrdil, že měl sestru.

Těsně po Vánocích roku 1889 byl český vyšší vojenský hodnostář přeložen do posádky v jižní Dalmácii. Spolu s ním cestovala i jeho čtrnáctiletá neteř. Děvče trpělo anémií a plicní chorobou a lékaři usoudili, že pobyt u moře jí prospěje. Po několika měsících se její stav výrazně zlepšil. V té době dostal strýc pozvání k starému příteli do Dubrovníku. Když připluli do města, neteř měla silný pocit, že zde již byla. Velmi dobře poznávala jednotlivé ulice, náměstí i starý palác. A také dům, v němž bydlel jejich hostitel, jí připadal důvěrně známý. V noci se po krátkém spánku probudila, posadila se na posteli a jako v transu začala cosi vykřikovat italsky. Přitom se rychle snažila zabalit svou hračku a pár šatů a co nejrychleji uprchnout z domu. Strýc spolu s přítelem a jeho ženou dívku uchopili, odnesli ji zpět a snažili se ji udržet na posteli. Děvče neustále vykřikovalo italsky prosby o pomoc, i když předtím nikdy tímto jazykem nehovořilo. Vyděšený strýc rozpoznal několik slov: hoří, na loď, domy se řítí... Pak děvče náhle upadlo do hlubokého spánku. U snídaně si na epizodu vůbec nevzpomí­nalo. Zůstal v ní jen pocit, že se s ní třásla země, domy se řítily, všude šlehaly plameny a valil se dým...

Odpoledne se strýcův přítel chtěl pochlubit některými cennými relikviemi a malou sbírkou uměleckých předmětů. Mezi jinými zde byla i stará miniaturka ve slonové kosti, představující mladou krasavici. Děvče uchopilo tento medailó­nek do ruky a vzrušeně přiznalo, že tu milou tvář zná. Strýcův přítel řekl, že se jedná o jednu praprababičku, která v době benátské republiky zahynula i se svou malou dcerkou za hrozného zemětřesení a požáru právě v původní části jeho domu.

Reagovalo děvče na ozvěnu tohoto dávného utrpení, anebo de před dávnými časy žilo a návštěva známých míst v ní vyvolala vzpomínky zpoza brány smrti?

V tom domě straší...

Jedním z nejtajemnějších je starý dům naproti zámku v Letohradu. Dnes je v něm restaurace U Hybšů. Bývalí i současní nájemníci se svorně shodují: „Zde zaručeně straší!“

„Když jsme se do tohoto domu před několika desítkami let nastěhovali,“ vzpomíná Marie Nekovářová, „byli jsme obyvateli nedalekého křídla zámku upozorněni, že se zde můžeme setkat s jevy nahánějícími strach. A nebylo to plané varování. Již krátce po našem příchodu jsme často slýchávali kroky neviditelné bytosti, jak přechází okolo nás. Dveře se samy otevíraly a zavíraly, maminka občas ve svém pokoji zahlédla podivného malého černého tvora s tváří staženou do příšerného šklebu. Pravdou je, že nikomu neublížil, ale setkání s ním nebylo příjemné a vždy nás naplnilo podivnými pocity. Stejně jako další projevy strašidel. V ložnici cosi ustavičně šustilo a škrábalo, závěs nad výklenkem se vlnil, přestože v místnosti nebyl průvan, a zpoza něj se ozývaly dlouhé utrápené vzdechy. Nejhůř na tom byl náš bratr Jaroslav. Jednou za čas, a to vždy v noci, když usnul, mu cosi začalo ohmatávat tělo od nohou až k hlavě a nakonec začalo Jardu škrtit. Sípěl, chroptěl, ani promluvit nemohl, natož volat o pomoc, jen zoufale třískal rukama na všechny strany. Když maminka zaslechla tento hluk, přišla se do pokoje podívat a rozsvítila. Sevření povolilo. To se opakovalo téměř každý měsíc. Pokoj byl několikrát vykropen svěcenou vodou, ale ani to nepomohlo.“

S útočícím duchem se zde setkal i rodinný přítel Arnošt Štěpánek. Jednou v létě hráli letohradští divadelní ochotníci na zámku Noc na Karlštejně. Arnošt Štěpánek se byl na hru podívat, představení se protáhlo a jemu ujel poslední vlak domů. Rád přijal nabídku, aby přespal v Jardově pokoji.

„Nevím, kolik času uplynulo od půlnoci, ale kuropění bylo ještě daleko. V sladkém spánku jsem najednou dostal několik pořádných švihanců, jako kdyby mě někdo silně uhodil přes hlavu kšiltovkou. Neviditelný útočník mě bil jak žito. Vyjekl jsem a posadil se, Jardova maminka mě zaslechla ve vedlejším pokoji a volala: ,Ani vám ta potvora nedá pokoj?’“

Pokusili jsme se vypátrat další podrobnosti. Strašení v tomto domě má zřejmě svůj původ v dávné minulosti. Budova se totiž rozkládá na území bývalého hřbitova. Ten byl před více než sto padesáti lety zrušen a na jeho místě byly postaveny byty pro zámecké služebnictvo. Nadpřirozené úkazy byly pozorovány mnohými z nájemníků, kteří se zde vystřídali, a strašení přispělo k tomu, že dům zůstal po řadu let neobýván. Ani jeho nynější majitelé nejsou ušetřeni projevů neznámých sil. „Kromě restaurace v patře jsme v přízemí zřídili prodejnu květin,“ říká Vlasta Hybšová, „a právě v jejích letitých prostorách s nádherně klenutými stropy až podezřele často dochází k pádu nejrůznějších předmětů. Tabule s nabídkou se zničehonic skácí k zemi. Manžel ji již několikrát velmi pevně zajistil, ale vždy to bylo marné. Duch, jako kdyby nás chtěl pozlobit, ji zase srazil. Večer lze zaslechnout pláč malého dítěte, přestože u nás ani v okolí žádné dítě není.“

Většinu obdobných projevů strašení mají prý na svědomí takzvaní řádící duchové. Jejich výskyt je znám po tisíciletí. Teprve od roku 1599 byl však tento jev podrobně zkoumán a od sklonku minulého století mu věnují pozornost i parapsychologové. Vědci se shodli na pojmu vracející se spontánní psychoenergie. Právě ta prý vyvolává jinými fyzikálními silami nezdůvodnitelné úkazy. Proč a za jakých podmínek se psychoenergie do určitých míst vrací a čím je její příliv vyvoláván, zůstává zatím záhadou. Případ strašidelného domu v Letohradu se dá vysvětlit desítkami pohřbených v jeho základech. A podobné kořeny měly i další případy.

Šablony na dopisy, přáníčka a diplomky...2

Hodnocení http://kilina.blog.cz/

Celkový dojem:

+ Rychle se načítá

- Působí dost ponuře - dala bych trochu veselejší barvy

získáváš 3 bodů z 5.

Záhlaví:

Nenačetlo se žádné...proto nehodnotím

Menu:

+ Je přehledně seřazené podle abecedy

- Chtělo by to podle mně víc obsahových rubrik

získáváš 4 body z 5.

Obsah:

Podle všeho je to docela mladý bloček... myslím, že si vede zatím docela dobře, ale mě obsahově moc neříká

získáváš 4 bodů z 5.

Celkem jsi tedy získal(a) 11 bodů z celkových 15.

To znamená, že Tvůj blog je celkem pěkný a zapracuješ-li na něm ještě trochu bude jeden z nejlepších:-)

Resty ze starého blogu...

Protože jsem se posledního čtvrt...no možná i půl roku nestíhala věnovat takovým věcem, jako hodnocení blogu na požádání, tak se to ted budu snazit dohnat...

Návod na tvorbu pozadí...

Už na prvním blogu jsem uveřejnila jednoduchý návod na tvorbu pozadíček do blogu...
Tenhle je určen pro náročnější webmastery...
Program, který budeme používat se jmenuje Texture Maker v3.1 a je ke stažení tady.
Instalaci snad zvládnete všichni bez problémů...
Aby nevzniklo nějaké nedorozumění...popíšu vám tady proces, jak vyrobit tuhle jednu určitou texturu...popíšu vám, jak program ovládat, ale pro větší úspěšnost je nutné experrimentovat, testovat a zkoušet různé kombinace funkcí... tohle není rozhodně poslední návod věnovaný tomuto programu...
Tak...abysme se dobrali k podobnému výsledku, jako je tento
si otevřeme program a v něm nový soubor:

V efektech si najdeme generátor a vybereme turbulenci:Ve vedlejším panelu si upravíme barvy...v mém případě jsem nastavila gradient...bílá a modrá.
Klepnutím na okno souboru se vygeneruje základ textury.
Potom jsem použila filtr bump:
A znovu klepla na texturu, která získala trojrozměrný dojem.
Pak už jen soubor uložit...a to je všechno...
Nahoře nad článkem vidíte pár textur, které jsem taky udělala v tomto programu.

Šablony na dopisy, přáníčka a diplomky...

Tak jsem si zas něco vymyslela..
Budu sem postupně dávat graficky upravené obrázky, které můžete použít jako podklad pro různá přáníčka, dopisy, nebo diplomky...
Pokud vás napadají nějaké náměty pro další, tak mi je napište na mail verik623@seznam.cz, případně mi pošlete i vhodné obrázky...
Pro zobrazení maximální velikosti musíte na obrázek klepnout...

Strašidelný hřbitov

Tak...abych vás uvedla do situace...
Asi deset kilometrů od Prahy6 je malá vesnice jménem Noutonice...V ní leží malý hřbitůvek - docela dost starý a má zvláštní atmosféru...
Tohle je příspěvek návštěvníků stránky, která se zabývá podobnými místy.
Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, co si o tom myslíte...



Nazdárek !! Tak jsme se vypravili z pátku na sobotu ještě s třema kámošema na průzkum Noutonic. Naposledy jsme tam byli v létě, to jsme tam i nocovali, nic bombastického nezaznamenali. Krom pár divných stínů. Tentokrát jsme byli lépe vybaveni, dokonce na celou noc. Nakonec jsme hřbitov opustili ve 23.40 hodin. Ale zkusím být stručný. Já, Míra, Aleš a Kaspy jsme dorazili na místo zhruba kolem 18:00 hodiny. Vrátka na hřbitov byly zavřený, po vstupu na hřbitov a zavření vrátek za sebou na nás fouknul slabý větřík - jakoby na pozdrav. Prošli jsme si celý hřbitov, nikde nic, nikde nikdo, naštěstí. Vyhlédli jsme si 2 kontrolní stanoviště. Jedno u levé zdi od pumpy, druhé přesně naproti přes hřbitov - u zdi kostelíka. Zapálili jsme 4 totožné červené hřbitovní svíčky přesně do kříže - u stěn hřbitova. Od vrat uprostřed pravé zdi, dál u zdi (stanoviště 1) u pumpy naproti kostelíku, pak uprostřed pravé zdi cestou kolem hrobek a poslední u zdi kostelíka (stanoviště 2) Z obou stanovišť byly vidět vždy dvě svíčky. Ta na stanovišti a svíčka na levém boku. Pak jsme sedli do auta a jeli se najíst do hospody v Přílepech. Zpátky jsme se vrátili v 19:40. A zaznamenali jsme první zvláštnost, o které už tady někdo psal. Venku byla zima, bylo lezavo a jemná mlha. Vítr nefoukal do doby než jsme opět otevřeli vrátka a vešli dovnitř. Skoro bouchnutím zavřených vrátek se nám krásně rozfoukalo. Nejdřív to byl větřík poměrně svěží, postupem získával na intenzitě. Obešli jsme všechny naše svíčka a zjistili, že po pravé straně byly víc vyhořelé než na druhé straně a u zdi kostela. Rozdíl byl docela znatelný. Pro jistotu jsme na stejných místech zapálili nové, šli jsme si dát cígo k pumpě a z termosky trochu horkýho kafe. Pak jsme se rozdělili na stanoviště. Aleš a Kaspy zůstali na stan. 1, já s Mírou jsme měli stan.2. Stan.2 1 mělo u sebe těžce získanou a půjčenou thermokameru, což je přístroj, co zaznamená sebemenší změnu teploty. Docela jsme se začali nudit, nic se nedělo, i ten vítr přestal foukat. Ve 21:50 jsme se opět sešli na cigárku a kafi u pumpy. Něměli jsme dokouřeno a uslyšeli na hřbitově nějaké kroky. Docela jsme se lekli že nás někdo sprdne a bude po výpravě, ale na hřbitově nikdo nebyl a kamera nic nezaznamenala. Vrátili jsme se na místa a dál čekali.Kolem 23:10 na nás zablikali kluci ze stan. 1 že se něco děje. Vim že by se na hřbitově neměl používat mobil, ale jinak by jsme komunikovat nemohli. Kluci z jedničky zaznamenali menší změnu teploty cca na 10 vteřin, pak se teplota vrátila. První svíčka zhasla. Kluci začali být mírně nervózní, ale nic. Čekalo se dál. O 10 minut později na nás zablikali znova. Teplota šla znatelně dolů (o 3 stupně) opět na 8 vteřin, pak se vracela zpátky na 6 st. Zhasla svíčka na jejich stanovišti. To už kluci bohužel nezvládli a utekli k nám na dvojku. Ve 23:35 kamera zaznamenala pokles o 3,5 stupně, začal foukat vítr a zaslechli jsme jemný praskot zhruba někde u hrobky lidí s úlem. Zhasla 3 svíčka. Vítr přidával na intenzitě, začala se kupit větší mlha a kamera opět začala pípat změnu teploty. Hele, vím že to bude zbabělý, prostě jsme to nevydrželi, zbalili kameru, nohou ušlápli poslední svíčku, vzali batohy a mazali jsme pryč. Před hřbitovem vítr foukal jen velmi mírně. Nalítali jsme do auta a jeli pryč. Když jsme míjeli po levé straně hřbitov, nad zdí byla zřetelná mlha (ta ale byla všude kolem), z které byla patrná velice jemná namodralá záře. Dobrý pocit z toho nemám, pocity jsou velmi smíšené. Navíc je mi teď líto, že jsme to nedokončili a vzdali to. Tak možná příště !

Posmrtná svědectví

V roce 1993 byl v Čechách jeden mladý Rom zahnán skupinkou výrostků do řeky. Chlapec neuměl plavat a v ledové vodě zahynul. Jeho bratr měl dvě následující noci sen, v němž se mu utonulý zjevil a tvrdil, že byl nejdříve silně udeřen klackem do hlavy a teprve potom shozen do řeky. Zároveň udal, kde se klacek i se stopami krve nachází. Této stopě ze záhrobí nebyla věnována žádná pozornost. Vyšetřující policisté se nešli podívat, zda na udaném místě je zbraň skutečně ukrytá, i když v případě nálezu by se zcela změnil charakter celého případu. Nejednalo by se totiž o klukovinu s tragickým koncem, ale o surovou vraždu.
Také neuvěřitelná událost, která se odehrála v Hřensku, naznačuje, že jedna ze tří zde zavražděných obětí se alespoň v podobě přízraku hlásí o spravedlnost a pokouší se přispět k odhalení vrahů.
Na počátku tohoto podivného případu byl šokující zážitek dvou žen z Prahy. Jedna již nežije, druhá, Ludmila Kubíčková, vzpomíná na onu noc dodnes s pohnutím v hlase: „Roku 1987 jsem se zúčastnila zájezdu do tehdejší NDR. První noc jsme přespali ještě na českém území v hotelu Mezní louka v Hřensku. Po večeři jsem byla poslední, kdo přišel do pokoje. Moje dvě spolucestující už spaly. Rozsvítila jsem lampičku u postele, šla zpět ke vchodu, zamkla dveře a zhasla hlavní světlo. Když jsem se chystala zhasnout i lampičku, podívala jsem se mimoděk ke dveřím a viděla v nich šedozelenou postavu muže, který měl místo hlavy lebku. Byla jsem tak unavená, že jsem se ani nelekla. Myslela jsem si, že se zde za války musela stát nějaká tragédie a to mé vidění je jejím odrazem. Lehla jsem si a kupodivu rychle usnula. Spala jsem opravdu dobře, ale má sousedka vůbec ne. Neustále se jí zdál sen, jak u stolu sedí mladý muž se světlovlasou dívkou a pak viděla pouze tělo téhož muže, jak leží na zemi, zatímco jeho uříznutá hlava je uložena vedle v krabici od margarínu. Tato noční vize se jí opakovaně vracela do snu. Ráno, když jsme si vzájemně svěřily, co jsme prožily, nám to nedalo a vyptávaly jsme se v recepci, zda se v hotelu nepřihodilo nějaké neštěstí. Zaměstnanec, kterého jsme oslovily, se sice velice lekl, ale popřel, že by o něčem takovém věděl.“
Jenže k brutálnímu zločinu na Mezní louce skutečně došlo. V době pobytu Ludmily Kubíčkové se o tom ovšem ještě nevědělo. Teprve později byly poblíž hotelu nalezeny kosterní zbytky tří mladých lidí. Hlavy dvou z obětí byly opravdu násilně odděleny od těla. Superprojekcí se podařilo zjistit totožnost, byli to dva muži a jedna dívka.

Tak tohleto jsem já...

1.Bleskovka

Kdo z vás první napíše do komentářů jméno mého psa, které lze přečíst z obrázku, ten dostane diplom:op

Podobnost čistě náhodná???

Tak něco zhruba takhle vypadajícího jsem viděla před týdnem asi touto dobou:op

Puzzle 1

Klikni na obrázek a udělej si dollsku...

Achich jo...

Achich jo...
Vypadá to, že znovu budu muset bojovat o kvalitní čtenáře...
Byla jsem se podívat na svém prvním blogu...a narazila na pár komentářů....které se mi ani nechce vypisovat...
Holt s nárůstem počtu čtenářů se úměrně snížila jejich průměrná inteligence...
Takže jedno vím přesně...Java hry na tomhle blogu nebudou...bude to zase blog pro užší, ale kvalitní skupinu čtenářů, jako jste vy...
Poslední dobou jsem byla z vývoje situace na svém prvním blogu tak znechucená, že jsem se do psaní článků (teď už velmi zřídkavých) musela hodně nutit a většinu komentářů z poslední doby jsem nečetla vůbec...
Jejich autorům se tímto omlouvám, ale prostě jsem neměla sílu hledat kvalitní komentáře v tom sajrajtu kolem nich...
Teď to tedy zase rozjedu od začátku a tak, jak by to mělo být... třeba se opět sejdou lidičky, které bude zajímat to, co tady píšu...a ne jestli jim pošlu na mobil hru...

Pro zasmání1

Učitelka k žákovi: "Časuj nám sloveso chodit!" "Chodím ... chodíš.... chodí..." "Rychleji!" Pobídne ho učitelka. "Běžím... běžíš.... běží..."
*******
Pepíček říká svému učiteli: "Nechci Vás strašit, pane učiteli, ale tatínek říkal, že když nebudu nosit lepší známky, tak někdo dostane výprask ..."
*******
Perou se dva žáci: "Ty jsi hrozný blbec" - "A ty ještě větší!" Zasáhne pan učitel: "Nezapomeňte, že já jsem tady!"
*******
Otec se zajímá: "Co bylo dnes ve škole?" - "Sexuální výchova. Doktor vysvětloval, jak to nemáme dělat, farář, proč to nemáme dělat a učitel, kde to nemáme dělat!"
*******
Baví se dva školáci: "Kde je Pepa?" - "V nemocnici." - "A co se mu stalo?" - "Vyhrál soutěž o to, kdo se nejvíc vykloní z okna!"
*******
Víte jaký je rozdíl mezi školou a věznicí?
Žádný v obou sedíte a nevíte za co.

Nespokojení zemřelí

Říká se, že po smrti nám bude všechno jedno, ale jisté indicie naznačují, že i nebožtíci jsou někdy nespokojení s tím, jak se s nimi zachází, a dovedou svůj protest dát najevo.
Jedné noci ze soboty na neděli roku 1951 v Oravské Veselé spala sama ve svém pokoji tehdy patnáctiletá Marie Nováková. Najednou ucítila výrazný zápach, jako by se pálila kůže a vlasy. Probudila se a u své postele uviděla stát souseda Michala Balcarčíka, kterému všichni ve vsi přezdívali Oštoba. Byl oblečen pouze v podvlékacích kalhotách a v bílé plátěné košili. Na pravé straně hlavy měl spálené vlasy a obočí. Jeho tvář byla nezvykle šedá. Vylekanému děvčeti řekl: „To tys měla být mrtvá, ne já.“
„Dostala jsem hrozný strach. Vyskočila jsem z postele a přeběhla do vedlejšího pokoje a lehla si mezi rodiče. Maminka mě utěšovala, že se mi něco zdálo. Ráno jsem šla do kostela na mši a svěřila se svým kamarádkám, co jsem v noci viděla. Byla jsem přesvědčena, že soused Balcarčík je mrtvý. Také maminka vyprávěla lidem o mém neobvyklém prožitku. Nikdo tomu nevěřil. Balcarčík byl všeuměl, opravoval, co se dalo. Po mši, které se nezúčastnil, na něj někteří zákazníci bouchali, aby si vyzvedli hotové nářadí. Klepali na dveře, bouchali na okno, ale nikdo neotvíral. O kousek dál bydlely jeho dvě sestry, ty měly klíč. Přišly a chalupu odemkly. Soused ležel uvnitř na lůžku, byl oblečený přesně tak, jak jsem jej viděla v noci. A na pravé straně měl spálené vlasy a obočí.“
Proč se již nežijící muž zjevil děvčátku ze sousedství a obvinil ji, že měla být mrtvá místo něj? Následné vyšetřování ukázalo, že tato výčitka byla oprávněná. Policie zjistila, že do rodného domku Marie Novákové udeřil kulový blesk. Podle zřetelné stopy, lemované spáleninou a vyštípanými třískami, se jeho dráha dala naprosto přesně určit. Blesk nejprve prolétl těsně nad postelí Marušky a jako zázrakem ji nezranil. Pak přes půdu prošel do těsně přistavěné sousední chalupy, kde se komínem dostal dolů, rozbil kamna a Michala Balcarčíka, sedícího na lůžku naproti, zabil.
Jak mohlo spící děvče vědět, že soused již nežije, a s takovou zarážející přesností popsat jeho oblečení i smrtelné zranění, nevíme. Leda že bychom byli ochotni připustit, že mrtví skutečně ve výjimečných případech mohou vstoupit do osudů živých a hlásit se o svá práva.

Mrtví se vracejí...

Některé podivuhodné případy naznačují, že mnozí lidé dostali skutečně spolehlivé zprávy z říše zesnulých. V roce 1991 byla na hřbitově v Moravském Berouně za velmi podivných okolností pohřbena Rozálie Bešťáková. Osud této bezesporu zvláštní ženy byl protkán nezlomnou vírou v Boha, ale zároveň i pevným přesvědčením o existenci duchů a tajemných sil. Narodila se slovenským osadníkům v Rumunsku. Do svých 45 let žila na samotě v hlubokých lesích, ušetřena jakýchkoli vymožeností civilizace. Neuměla číst ani psát a také po přestěhování k jedné ze svých dcer, která se vdala na Moravu, žila dále svým jednoduchým životem. Když umírala, slíbila svým dětem, že jim důkaz o posmrtném životě podá na vlastním pohřbu. A své slovo dodržela.
„Onoho dne bylo krásné letní počasí. Obloha byla jasná a svítilo slunce,“ vzpomíná jeden z vnuků - Martin Schon. „Sotva jsme ale všichni vešli do kostela, rozpoutala se prudká bouře, a zuřila po celou mši. Světla sama od sebe zhasínala a znovu se rozsvěcela, obrazy na stěnách se začaly hýbat, ozývalo se jakési klepání a bouchání. Mikrofon vypověděl službu, a tak se sloužící farář musel obejít bez něj. S ukončením obřadu náhle ustalo i řádění hromů a blesků. Očekávali jsme, že vyjdeme do deště a nepohody, ale venku bylo vše tak jako před pohřbem. Neviděli jsme žádné mraky, obloha zářila. Vzduch byl čistý, ale nabitý podivným napětím.“
Jak se později ukázalo, bouřka se skutečně projevila pouze v kostele. Obyvatelé Moravského Berouna ji vůbec nezaznamenali a ani dodávka elektřiny nebyla v městě přerušena. Spuštění rakve do hrobu, smuteční proslovy a poslední chvíle rozloučení proběhly již v klidu. Další překvapení však přišlo za týden. Když Jaroslav Schon ml. vyvolával fotografie z pohřbu, udivilo ho, že na několika z nich se objevuje zvláštní světelný efekt. Vypadá to, jako kdyby kolem účastníků pohřbu prolétával podlouhlý jasný obláček. Na jiném snímku má maminka Jaroslava Schona ml. na čele pruh a v něm miniaturní, ale dostatečně zřetelnou postavu na kříži. A na dalším záběru nad hlavou faráře září podivný kruhový útvar. Částečně je průhledný a z jedné strany mlhovitě roztřepený, zatímco jeho druhý okraj tvoří pravidelný ornament připomínající egyptské hieroglyfy. Předložili jsme tyto fotografie odborníkům. Jejich názory se lišily. Zdá se, že světelné pruhy i obrysy ukřižované postavy mohla způsobit vada materiálu anebo poškození při zpracování filmu. Ale úkaz nad hlavou faráře nelze takto rozhodně vysvětlit. Co se však pod ním skrývá, nevíme. Je to aura duchovního, světelný jev vyvolaný ionizací ovzduší, anebo duše zemřelé? Stejně nezodpovězena zůstává i otázka, proč byla bouřka pozorována jen v kostele, zatímco v jeho okolí se vůbec neprojevila. Podala Rozálie Bešťáková svým příbuzným skutečně důkaz o posmrtném životě, anebo to byla pouze neuvěřitelná souhra náhod?
Podobnou otázku si musíme položit i při zkoumání svědecké výpovědi Oldřicha Klevety z Postřelmova.
„Manželčina teta byla velmi veselá žena. Při různých rodinných oslavách nám několikrát řekla, že až zemře, dá nám v kostele pravou nohou dvakrát znamení, jestliže posmrtný život existuje. Pochopitelně jsme to všichni brali jako žert. Když jednoho dne skutečně odešla, shromáždili jsme se všichni příbuzní v kostele. Při krásné melodii její nejmilejší písně se udála tato příhoda. Svícen, který byl umístěn u pravé nohy zesnulé, se bez jakékoli příčiny převrátil a svíce zhasla. Tetin zeť svícen zase postavil a zapálil novou svíčku. Sotva dosedl zpět do lavice, svícen se převrhl podruhé. Nikdo z přítomných jej již nešel znovu postavit. Všichni, kteří jsme tetino proroctví znali, jsme zůstali jako přimražení a o smuteční hostině jsme svorně konstatovali, že teta svůj slib opravdu splnila.“
Tuto událost pozorovalo několik desítek osob. O jejich věrohodnosti nelze pochybovat. Přesto zůstává jeden nevyřešený otazník.
Shodily svícen u pravé nohy zesnulé opravdu síly z onoho světa, anebo to byla uvolněná psychická energie účastníků pohřbu, kteří dobře věděli o proroctví své mrtvé tety a usilovně na ně mysleli?

Jak na slideshow?

Zalíbily se vám animované prezentace fotografií, kterým se říká slideshow?
Chtěli byste si nějakou vyrobit ze svých vlastních fotek?
Není to nic těžkého...
Jeden takový celkem přehledný maker je na adrese http://www.slide.com/arrange?bc=0&fx=0&tt=0&sk=0&cy=bb&th=23&sc=-1

Tam jednoduše vyberete ze sveho počítače fotky, které chcete použít...vyberete si styl, skin, pozadí, velikost...
Potom zmačknete tlačítko "SAVE get code", vybafne to na vás kód html, který vložíte do svých stránek...pokud ho podporují...a máte vyhráno a na stránkách docela atraktivní ozdobu...

Tak, kterou kočku si vyberou???

Dáreček...:op

Tohle mi vyrobila moje desetiletá neteřinka Terezka se svým šestiletým bráškou Michalem:op

Jsou šikovní

Tak...a ted bydlim tady...

Ještě, než začnu psát normální články, chci, odůvodnit změnu svého poskytovatele blogu...
Blog.cz je hodně šikovný sever, ale má několik nedostatků...
Jedním z nich je nemožnost umístění reklamy na blog....no nemračte se na mě, ale, kdo z vás, kteří píšete nějaký web by si s tím, kromě pocitu dobře odvedené práce a radosti ze vzrůstající návštěvnosti taky nechtěl občas přivydělat nějakou korunu...
Třeba na rychlejší a kvalitnější připojení k internetu...mimochodem O2 ož mi docela dost leze na nervy, ale ted jsem k nemu uvazana jeste na deset měsíců, protože jsme si pořídili O2 Trio.
Další důvod, proč od tohohle severu beru roha je poslední dobou jeho poruchovost...posledních pár týdnů je o nervy tam dávat nějaký článek a ještě nedejbože s obrázky...
Zatím dvě věci, ale dost nepodstatné se mi moc nelíbí tady...
Tady je totiž trochu jiná struktura, než na kterou jste byli zvyklí na starém blogu...
V podtatě tu nejsou rubriky, ale jen archiv, takže články tu jsou řazeny podle data zveřejnění a ne podletématu, což možná ze začátku bude působit potíže, ale věřím, že jde jen o zvyk...
Druhá věc je ... pro mně tolik oblíbená...grafika... na starém blogu jsem si vás naučila na leckdy až kýčovité grafické zpracování...
Tady to nepujde...tady si muzu vybrat z nekolika sablon, a upravit jejich barvy. teda je mozne upravova i html, ale asi to neudelam. jsem tak trochu vycurana...jednak grafiku je potreba docela casto menit, aby se neokoukala a jednak temi obrazky se vyrazne prodluzovala doba nacitani blogu, takze pokud chcete líbivy desing, tak musite na stranky www.verik623blog.ic.cz
Tam totiž budu dávat větší skupiny obrázků, jako textury, pozadí, tapety...tady bude vždycky jen ukázka a odkaz na příslušnou galerii.
Zkrátka tenhle blog bude prvoplánově textový a článkový...
Tak doufám, že se vám tu bude líbit a že sem budete chodit všichni a rádi...
Vaše
verik623