Nespokojení zemřelí

Říká se, že po smrti nám bude všechno jedno, ale jisté indicie naznačují, že i nebožtíci jsou někdy nespokojení s tím, jak se s nimi zachází, a dovedou svůj protest dát najevo.
Jedné noci ze soboty na neděli roku 1951 v Oravské Veselé spala sama ve svém pokoji tehdy patnáctiletá Marie Nováková. Najednou ucítila výrazný zápach, jako by se pálila kůže a vlasy. Probudila se a u své postele uviděla stát souseda Michala Balcarčíka, kterému všichni ve vsi přezdívali Oštoba. Byl oblečen pouze v podvlékacích kalhotách a v bílé plátěné košili. Na pravé straně hlavy měl spálené vlasy a obočí. Jeho tvář byla nezvykle šedá. Vylekanému děvčeti řekl: „To tys měla být mrtvá, ne já.“
„Dostala jsem hrozný strach. Vyskočila jsem z postele a přeběhla do vedlejšího pokoje a lehla si mezi rodiče. Maminka mě utěšovala, že se mi něco zdálo. Ráno jsem šla do kostela na mši a svěřila se svým kamarádkám, co jsem v noci viděla. Byla jsem přesvědčena, že soused Balcarčík je mrtvý. Také maminka vyprávěla lidem o mém neobvyklém prožitku. Nikdo tomu nevěřil. Balcarčík byl všeuměl, opravoval, co se dalo. Po mši, které se nezúčastnil, na něj někteří zákazníci bouchali, aby si vyzvedli hotové nářadí. Klepali na dveře, bouchali na okno, ale nikdo neotvíral. O kousek dál bydlely jeho dvě sestry, ty měly klíč. Přišly a chalupu odemkly. Soused ležel uvnitř na lůžku, byl oblečený přesně tak, jak jsem jej viděla v noci. A na pravé straně měl spálené vlasy a obočí.“
Proč se již nežijící muž zjevil děvčátku ze sousedství a obvinil ji, že měla být mrtvá místo něj? Následné vyšetřování ukázalo, že tato výčitka byla oprávněná. Policie zjistila, že do rodného domku Marie Novákové udeřil kulový blesk. Podle zřetelné stopy, lemované spáleninou a vyštípanými třískami, se jeho dráha dala naprosto přesně určit. Blesk nejprve prolétl těsně nad postelí Marušky a jako zázrakem ji nezranil. Pak přes půdu prošel do těsně přistavěné sousední chalupy, kde se komínem dostal dolů, rozbil kamna a Michala Balcarčíka, sedícího na lůžku naproti, zabil.
Jak mohlo spící děvče vědět, že soused již nežije, a s takovou zarážející přesností popsat jeho oblečení i smrtelné zranění, nevíme. Leda že bychom byli ochotni připustit, že mrtví skutečně ve výjimečných případech mohou vstoupit do osudů živých a hlásit se o svá práva.